Vážení rodiče.

Přísloví, že děti za rodiče nemohou, je skutečností, ale rodiče za děti mohou. A jak nás učili, základem společnosti je RODINA.
Z tohoto pohledu bych chtěl, aby jste moje přirovnání přijali.
Mnoho věcí se změnilo za poslední dobu, ale já dělám s dětma sport už 40let .Kolik je mě tedy let? Už 60, takže si nevymýšlím.
Dokladem jsou naše kroniky, kde jsou dětma zaznamenána všechna dění za tuto dobu. A když si dnes tyto kroniky prohlíží, tak všichni mají krásné vzpomínky na prošlé časy.

Proto Vás chci vrátit do mládí, aby jste zavzpomínali i Vy. A snažili se svým dětem dát možnost poznat to pěkné, co jste prožívali vy v dětství.

Naše sportování, výlety, tábory, soustředění a závody jsou toho možností. Přece chceme, aby naše děti zažily alespoň to co my, ne-li více. Uděláme to pro ně? Nebo je necháme u volné zábavy s kamarády na ulicích bez cíleného zájmu v kolektivu při sportování? Myslím, že nějaký ten sport na škodu nikomu nebude... Hlavně pak ten obecný - všestranný, nespecializovaný, nenákladný a hlavně co nejvíce v přírodě. 
Vím, je otázkou, co kdo považujeme za všestranný a nespecializovaný sport? Zkuste najít odpověď v ACT leraK.

A že je ten název nějaký divný? A-atletika, C-cyklistika, T-triatlon, leraK, to je Karel pozpátku a tím chci jen přejít k těm vzpomínkám na minulost ve Vašem mládí. Dopřejte i Vašim dětem sportovat, ono se až časem ukáže, jakým směrem se budou vyvíjet. Hlavní přínos se ale projeví hlavně v obecném zdraví a přirozeném vývoji. A až dospějí, budou vzpomínat, že ten nebo onen to dotáhl až do reprezentace, na olympiádu a tak dál. Je to přece krásné a jednoduché.

Karel Stloukal