Starší články

Ve středu 5.9.2018 bude trénink v Lelekovicích. Součástí tréninku bude měřený úsek, kde si naši svěřenci mohou trochu máknout :-). Trasa takhle. Sraz bude v 17:00 hod v Šebrově zde, a na kole v rámci rozjetí se přesuneme do Lelekovic na start k závoře. U závory mohou mít sraz i menší děti, kam je mohou rodiče zavézt v cca 17:20 hod a vyzvednou si je v cca 18:30 v Šebrově.
 
Náš poslední závod v Bedřichově.

Události, které nás potkaly v souvislosti s naším posledním výjezdem na závod ČP v Bedřichově mne tak nějak přiměly k zamyšlení se a napsání těchto následujících řádků. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Ale tuším. Jako obvykle jsme se sbalili ve čtvrtek a nakoupili jídlo na dva dny. Každý si vybral, co chtěl. Již samotný odjezd neproběhl podle plánu, neboť s námi neodjel z rodinných důvodů čtvrtý pasažér, nejednalo se o moji ženu. Ta s námi na ČP nechce jezdit již z principu, že se nebude dívat na to, jak se děcka někde mrzačí. Po krátké slovně fyzické rozepři mezi mými syny o to, kdo bude sedět vepředu ( zvítězil ten silnější ) jsme tedy vyrazili. Jedouce a přemýšlejíc o různých věcech jsem si v Doubravici uvědomil, že nejedu zrovna správně. Navigace je přece pro zbabělce. To se ale dalo lehce napravit a po pár minutách jsme jeli již po státní správným směrem. Očekával jsem každých pět minut dotaz typu „ a kdy už tam budem..“ Což se kupodivu nekonalo a kluky uspokojila informace v Hradci Králové, že už jsme asi v polovině. Na pohodu jsme dojeli až do Jablonce a za Jabloncem pořád né a né nějaká směrovka na Bedřichov. I když tam bylo kolem dokola docela pěkně, podívali jsme se do papírové mapy, kde to vlastně jsme. No, asi po dvaceti kilometrech jsme nakonec do toho Bedřichova dorazili. I bez navigace.

    Na horním centrálním parkovišti nás přivítali Bradáčovi, nasměrovali nás na místo parkingu. On Jirka to má vždycky dobře vyřízené a zmáknuté. Za to, že jsme za pátek a sobotu ráno museli platit standardní místní parkovné opravdu nemohl. Závody oficiálně začínaly v sobotu v sedm ráno. Po trošce matematiky a geometrie jsme jakžtakž umístili klubový stan a dvě auta do vyhrazeného prostoru a vydali se na obhlídku tratí. Ještě na parkovišti mne skolila obrovská křeč do pravého lýtka, která mi znemožnila chůzi i regulérní projetí žákovské závodní tratě. Ale přeci jen jsme se na tu obhlídku vydali. Musím ale přiznat, že tu trať bych na kole neprojel ani v nejlepší síle a formě, jakou jsem kdy měl. To ale předbíhám. První část tratě, zejména zaváděcí kolo vypadala dobře. Tom si liboval, že je to v poho. Po průjezdu do druhého kola to začalo, sešup po balvanech na lávku přes potok, najíždění přes šutry na malé serpentýny ( ty byly v klidu ), výjezd po sjezdovce a hned vedle sjezd „kamenolomem“ lesem vedle sjezdovky dolů. Už se stmívalo, ti rychlejší jeli napřed. Když jsem se nahoru a k vjezdu do lesa dostal i já, Tom tam již dávno byl a držel si pravou ruku. No, polilo mne horko. Něco s palcem, nemohl na něho vůbec zatlačit a řadit. V terénu, kde se řadí asi 5x za minutu to bylo na odpískání závodu. Ráno moudřejší večera. Kubík nesjel skoro nic, ani když jsme ho chtěli u překážek jistit a držet. Vrátili jsme se na základnu. Bolest nohy nepolevovala, já si jako včera by to bylo vybavoval v minulosti asi dvacetileté prodělaný zánět žil. To mi na klidu moc nepřidalo. Po desáté hodině jsme šli spát. Stan byl přikurtován k autům, takže vítr i když se dost snažil nám ho neodnesl. Jen párkrát posunul. Kolem jedné hodiny v noci stále pro bolest bdící jsem se to snažil po parkovišti alespoň trochu rozchodit, ale bez výsledku. Kolem třetí hodiny ranní se mi podařilo asi na dvě hodiny usnout, zřejmě zabrala kouzelná růžová pilulka, tentokrát v barvě bílé, prý je šetrnější na žaludek. Spal jsem aspoň dvě hodiny, ráno to bylo o něco lepší. Rozhodl jsem se tedy moc nechodit a zdržovat se hlavně na základně. Posnídali jsme, dali kafe a spálil jsem si prsty o ucha kastrolku, kde se vařila voda na kafe a čaj. Divné, večer při stejném postupu vaření to vůbec nepálilo. Tomův palec také nic moc, zkoušeli jsme ho s Lenkou zafixovat fáškem, leukoplastí, jakousi jinou páskou, dokonce i průhlednou izolačkou, nic nepomohlo. Neúčast v závodě byla potvrzena. A protože ho bolel jen ten palec, na silničce prý řadit mohl, utěšoval se myšlenkou na pětidenní silniční závody, kam měl jet v následujícím týdnu s Erikem a jeho klubem.

    Koukám kolem sebe a Kubík nikde. Prý jel s kámošem „najíždět“ tratě. Asi po dvou hodinách v pořádku přijel a z dálky volá: taťko, už sjedu všecko“. To byla dobrá zpráva. Možná měl i pravdu, že sjel, v závodě jsem ho v terénu neviděl, ale zato jsem viděl, že „všecko“ nevyjel. Samozřejmě měl několik verzí, proč to nešlo. A to jsem vyjel i já s tou bolavou nohou. Na oběd se Tom pídil po jídle, které si ve čtvrtek nachystal a nenašel ho. Bylo jasné, proč se Kubík tak často zdržuje uvnitř auta a dělá hodného. Nechápu, kam to všechno dal, ale chápu, že na závod musel být posilněn. Závod zdárně dokončil zdravý na předpředposledním místě. Já jsem již během dne telefonicky o nastálých situacích informoval ženu, nemělo smysl zapírat, tak bylo dohodnuto, že pojedeme domů co nejdříve a zajedeme ještě na pohotovost. Navigace je přece pro zbabělce, takže tu malou asi pětikilometrovou zajížďku nebudu vůbec zmiňovat.

    Zdárně a včas jsme se dostali domů, Galka se mnou verbálně moc nekomunikovala. Nemá to s námi lehké, ale posadila nás oba do auta a jeli jsme na tu pohotovost. Na chirurgii zrovna malovali, tak jsme to měli náhodou o patro výš oba dva vedle sebe. On vlevo, já vpravo. Nebudu se rozepisovat o aroganci a povýšenosti lékařů i sester. Jedna na ultrazvuku byla hodná a i ti druzí se časem taky trochu polepšili. Jak jsem se vracel ze sona, tak na mne už ode dveří svítila Tomova nová sádra, ádijó pětidenní silnice. Já jsem zase pro změnu dopadnul dobře, prý nějaká „jen“ křeč, že to může trvat i delší čas, několik dnů. Takže výsledek u doktorů 50/50, ve sportce je to slušná šance. Nebyl to zcela obvyklý průběh závodů, předpokládám a doufám, že to byla spíše výjimka. Ale napadá mne myšlenka, otázka, proč vlastně na ty závody jezdíme? Raději mi na to neodpovídejte. Za tři neděle v Peci.